Žinka – vodij tramvaja: krasa ta kurjozy
Vodij tramvaja Valentyna Pavlova rozpovila VVS Ukrajina pro krasu, jaku možna pobačyty tiĺky z kabiny mašynista, pro kurjozy “na vahoni” ta pro te, jak vony z čolovikom na maršruti vyrostyly trioch ditej.
U vas nemaje neobchidnoji versiji Flešplejera
Zavantažyty ostanniu versiju Flešplejera
VVS Ukrajina predstavliaje seriju publikacij pro žinok-predstavnyć profesij, jaki chtoś može vvažaty “nežinočymy”. Odnak naši herojini dovodiať protyležne. Vony podilylysia z namy svojimy emocijamy i profesijnymy sekretamy.
Vodij tramvaju Valentyna Pavlova kaže, čo nichto čodnia ne bačyť stiĺky krasy j dobroty, jak jiji kolehy po profesiji, tiĺky “treba vmity bačyty”.
“Ot ja výichala o četvertij hodyni ranku, – rozpovidaje vona. – Rannia-rannia vesna. Bula brunečka, a todi dyvliusia, jak jidu nazad – vže lystočok, jidu če nazad – vže kvitočka rozpustylaś”.
42 roky “na vahoni”
Kýivśkymy maršrutamy pani Pavlova nasolodžujeťsia vže 42 roky.
Do Kýeva vona, todi vodij mašyny švydkoji dopomohy, perejichala u 17 rokiv, bo zakochalaś u vodija stolyčnoho tramvaja.
“Koly ja prýichala do Kýeva, meni proponuvaly praciuvaty na švydkij, ale ja vidmovylaś – meni bulo strašno u takomu velykomu misti, čomuś ja bojalaś. Meni zdavaloś, čo vse duže zdorove, a ja maleńka, i meni treba bulo na čomuś zdorovomu tež praciuvaty. I ja vybrala tramvajčyk”, – zhaduje Valentyna Pavlova.
Pro vybir ne škoduje, choča j ziznajeťsia, čo buvaje važko.
“Vy znajete, de b vy ne praciuvaly, praciuvaty v buď-jakij sferi duže važko. Kožna pracia do sebe potrebuje duže serjoznoho pidchodu. U vodija tramvaja robota – vidpovidaĺna. Ne možu skazaty, čo vona tiažka, vona ne tiažka, tiĺky bahato adrenalinu dlia neji treba”, – hovoryť pani Pavlova.
“Na vahoni”, jak kaže Valentyna Pavlova, vony z čolovikom vyrostyly trioch ditej.
“Naši maršruty buly – 27-j i 35-j. JA pohoduvala dytynu i pišla na robotu, a vin (čolovik. – Red.) vdoma v cej čas. JA pojichala do Palacu sportu. Zvidty prýiždžaju, vin mene vže čekaje, bo projšlo try hodyny. Vin sidaje, jide, a ja jdu v druhu kabinu i hoduju dytynu, vin zabyraje j dodomu jde. Tak my vyrostyly svojich trioch ditej”, – zhaduje vodij.
Zaraz u neji vže čotyry onuky – kaže, vony tež liubliať naviduvatyś do babusi na robotu.
Na robotu, jak na sviato
Za kermom, kaže Valentyna Pavlova, žodnoho razu ne zasynala, ale kurjoziv na maršrutach vystačaje.
“Zachodyť čolovik i nese try lotky jajeć. Pered Paskoju. Sam zachodyť, a jajcia zzadu. Vy ujavliajete, ce prosto smišno, zvidky ja baču, čo u nioho tam je, meni ne vydno, meni vydno, čo liudyna zajšla. JA dveri začynyla, a vin kryčyť: “Oj-joj-joj, moji jajcia”. JA kažu (V mikrofon, – Red.): “Da jaký že dureń jajcia zzadu nosyť?” – smijeťsia pani Pavlova.
“Vsi vodiji povynni buty psycholohamy. Bez cioho vodijem tramvaja duže važko praciuvaty“
Valentyna Pavlova, vodij
“Výichala deś o piv p’jatoji, pojichala do Palacu sportu 27-m maršrutom. Do mene zajšla žinočka u kaproni, a taký cholod buv, hradusiv -20, zyma taka surova, taka surova, čo strašne, – zhaduje inšu istoriju vodij. – Jak sila, tak i prymerzla. JA jij kazala, ne sidajte. Kažu: “Vstavajte”, a vona kaže: “JA ne možu”. To dobre, čo u mene u vahoni buv “Trojnoj” odekolon, ja vikna zazvyčaj protyrala, to ja jiji rozterla, i vona pišla. Ce i smišno, i odnočasno boliače”.
čodnia na zupynkach – znajomi oblyččia.
“Vony vže povyrostaly, babusi postarily, i dosi mene pam’jatajuť, pidchodiať i zdorovajuťsia, i zustričajuť duže liubo i mylo zavždy, – rozpovidaje pani Pavlova. – Vsi vodiji povynni buty psycholohamy. Bez cioho vodijem tramvaja duže važko praciuvaty. Liudy, u jakych cioho nemaje, ne praciujuť. Vony popraciujuť misiać-dva, u nych ne vystačaje nerviv”.
Zakriplenoho maršrutu za Valentynoju Pavlovoju nemaje, kaže:”Usi maršruty – naši, nemaje značennia, jaki”.
“JA praciuju 42 roky, ale meni zdajeťsia, čo ja učora prýšla. Meni nikoly ne nabrydaje, i ja jdu na robotu, jak na sviato”, – posmichajeťsia vodij.
“Jidu ja Puča-Vodyceju, tam snih, vsi dereva u snihu, ja vidčuvaju sebe snihovoju korolevoju, – vede dali vona. – Duže cikavo. Ce treba prosto bačyty. Točno tak zymoju, i vesnoju, i vlitku, i voseny. Ce taka krasa. JA jidu u Puču, po dorozi dyvliusia – hrybočky tam, tam, tam . Jidu nazad – pozbyrala hrybočkiv”.
Na rivnych pravach
Valentynu Pavlovu, jaka tak liubyť svoju robotu, na roboti považajuť i cinujuť.
“Z 1914 roku na tramvaji počaly praciuvaty žinky, oskiĺky čoloviky buly zabrani na Peršu svitovu vijnu. Z tych pir vony praciujuť na rivnych pravach“
Kazymyr Bramśký, načaĺnyk techničnoho viddilu KP “Kýivpastrans”
“Vona – vysokokvalifikovaný vodij tramvaja, – hovoryť načaĺnyk techničnoho viddilu KP “Kýivpastrans” Kazymyr Bramśký. – Duže uvažna, pidhotuvala vže desiatky molodych vodijiv. Vona – naležný vodij jak pryklad dlia molodi”.
Choča u Kýevi sered vodijiv tramvajiv majže 60% – žinky, robota odnakovo pidchodyť i žinkam, i čolovikam, vvažaje pan Bramśký.
“Z 1914 roku na tramvaji počaly praciuvaty žinky, oskiĺky čoloviky buly zabrani na Peršu svitovu vijnu. Z tych pir vony praciujuť na rivnych pravach, – pojasniuje pan Bramśký, dodajučy, čo holovne – slidkuvaty za sytuacijeju na dorozi. – Uvaha na peršomu misti. I, zvisno, treba znaty budovu ruchomoho skladu”.
Valentyna Pavlova pohodžujeťsia – robota odnakovo pidchodyť vsim. Holovne, buty liudianym, čemnym i stavyty sebe na misce liudyny.
“Zachodiať pasažyry v vahončyk, ja jim po mikrofonu kažu: “Šanovni kýany ta hosti mista, kvytočky vidryvajte paĺčykamy, čob ne jichaly zajčykamy. Vony vsi smijuťsia”, – posmichajeťsia vona.
Čytajte takož:
Žinoča profesija: vid laboranta do mašynista funikulera
Vidkryty vsi posylannia u tabach: [1 – 4]